Slovník politiky a médií na jedné straně, na straně druhé slovník umění a vědy. Existuje vůbec nějaká šance vytvořit platformu pro racionální diskusi? Může umělecké vyjádření migrace nabídnout novou perspektivu? Může být platformou pro dialog s veřejností nebo dokonce s politikou a médii?

Je evropská kultura skutečně ohrožována cizími kulturami, nebo jde o zástupný problém, kterým se zakrývají ty skutečné? Často zmiňované ohrožení evropských hodnot vyvolává otázku o definici těchto hodnot. Navíc, existuje skutečně v dnešní době něco jako „evropská kultura“ a jak ji můžeme artikulovat?

Přijďte diskutovat s odborníky z oboru: Niklas Perzi (AT), Brigitte and Thomas Samhaber (AT), Marek Šindelka (CZ), Salim Murad (CZ) a další.

Fyzické divadlo s maskami inspirované krutými historickými událostmi jedné nejmenované africké země…

Charles Nomwendé Tiendrebeogo, původně z Burkiny Faso se rozhodl vydat na cestu profesionálního umělce a přihlásil se do Centra pro trénink a výzkum živých umění (CFRAV) v Ouagadougou (BF), kde strávil tři roky. Následně pracoval jako asistent Ildeverta Meda, slavného burkinského režiséra. V průběhu let Charles účinkoval v několika divadelních představeních v Burkině Faso, České republice, Francii a Švýcarsku. Aby rozvinul svou divadelní zkušenost a mohl porovnat divadlo ve své vlasti s divadlem jinde, rozhodl se přihlásit na magisterský stupeň studia na Accademia Teatro Dimitri ve Švýcarsku, kam byl v akademickém roce 2015/16 přijat. V současnosti pracuje jako herec v Divadle Continuo (CZ).

Aktivisté Raghda a Ámer se poznali ve vězení. Zamilovali se do sebe, vzali a narodili se jim tři synové. Rodina je v bezprostředním ohrožení, takže Ámer nakonec přesvědčí váhající Raghdu, aby Sýrii opustili. Raghda v exilu bojuje se svou dvojí identitou – je manželkou a matkou i politickou aktivistkou. Sny se rozplývají, láska se mění ve vztek a zoufalství.

Jak to vypadá v žaludku vlka potom, co sežral Karkulku s babičkou? A co se stane, když tři prasátka potkají vlka, který ovládá hara-kiri? A znáte smutný příběh malé mořské víly?

Nori Sawa začal svoji profesionální kariéru evropského loutkáře v roce 1992, kdy jej podpořilo japonské Ministerstvo Kultury a umožnilo mu vycestovat do Evropy. Od té doby žije v Praze a často cestuje mezi Japonskem a Českou republikou. Se svými sólo představeními vystupoval už ve více než 25 zemích. Každoročně je hostem mezinárodních divadelních festivalů v Evropě, Asii i Americe.

Svět se díky globalizaci a internetu stává otevřenějším… jsme neustále hlídáni kamerami, naše těla vysvlékají na letištích skenery a volnost našeho pohybu po světě reálně není tak velká, jak by se mohlo zdát…

Výtvarnice Anna Chrtková, dramaturg Otto Kauppinen a režisér Marek Slováček, tři studenti brněnské JAMU vytvořili společně se svými hereckými kolegy inscenaci speciálně pro festival Promise Land.

Improvizovaná zvuková a pohybová performance, ve které jsou všechny elementy zapojené rovnocenně.

Migrantů je skupina zahraničních profesionálních umělců, kteří se spolu setkávali v různých projektech a jiných souvislostech, včetně Moving Orchestra, Prague Improvisation Orchestra, Spitfire Company a The Mond. Jedná se o první představení pro tento konkrétní kvintet, z nichž všichni žijí a pracují v České republice delší dobu.

George Cremaschi (USA) – kontrabas a elektronika, Pasi Mäkelä (FIN) – elektrická kytara a perkuse, Ken Ganfield (USA) – elektronika, Ingrid Zotova–Mikshina (RU) – tanec, Roman Zotov–Mikshin (RU) – tanec

Muzikant Nabíl, novinářka Angela a ajťák Rami uprchli před válkou v Sýrii do Egypta. Situace uprchlíků se zde však den ode dne zhoršuje a hrozí nejhorší – deportace. Skupina přátel volí jediné, velmi riskantní řešení: plavbu do Evropy. V sázce je úplně všechno. Autentické záběry natočené přímo na lodi umožňují cestu fyzicky prožít spolu s uprchlíky.

Studio DAMÚZA působí na divadelní scéně již od roku 1999. Bylo spjato se stejnojmenným prostorem ve středověkém sklepení domu Řetězová 10 na Starém městě. V současné době se pod značkou DAMÚZA skrývá produkční a producentská jednotka podporující neotřelé divadelníky, hudebníky a ostatní především vizuální umělce.

Ve spolupráci s Katedrou alternativního a loutkového divadla DAMU připravujeme drobné loutkové pohádky vyznačující se precizním provedením, minimálním obsazením, autorským přístupem k loutkám a výtvarné stránce představení a důrazem na poselství silného příběhu.

Vůně a chutě Orientu – odpoledne s ochutnávkou orientálních  jídel, vaří Monika Oweyssi

V tomto workshopu, který povedou divadelníci Charles Nomwendé Tiendrebéogo (BF) & Felix Baumann (DE) a který bude založený na vzájemné spolupráci a experimentu, prozkoumáme kořeny afrického a excentrického tance. V rámci této krátké laboratoře objevíme jak esence afrického tance a jeho kořeny, tak jeho hlavní principy a kvality, jež můžou být inspirací pro divadelní tvorbu.  Workshop je určený jak pro neprofesionály a začátečníky, tak i pro divadelní profesionály, tanečníky a umělce ze všech divadelních oblastí.

Sólové dokumentární, loutkové a storytellingové představení pro 8 diváků. Příběhy a situace z rodinného života Palestince, který se narodil a vyrostl v uprchlickém táboře.

Husam Abed je jordánský loutkář, hudebník, sociální pracovník s palestinskými kořeny, který žije mezi Ammanem a Prahou. Magisterský titul režie alternativního a loutkového divadla získal na DAMU v Praze. Je zakladatelem divadla Dafa Puppet Theatre v Jordánsku a v České republice. Hraje představení a vede loutkové workshopy a projekty storytellingu pro děti a mládež v různých zemích, zejména pak v utečeneckých táborech a v znevýhodněných oblastech v Jordánsku. Je členem organizací UNIMA a ASSISTEJ International.

Záhrada – Centrum nezávislej kultury (SK) je nezisková organizace, která ze začátku fungovala jako neformální seskupení umělců, místních lidí, studentů a dobrovolníků. V roce 2010 se organizace přestěhovala do nového prostoru zahrady v Beniczkého pasáži v Banské Bystrici a získala tak svůj současný název. Dnes je Záhrada místem setkávání se různých lidí a komunit.  Hlavním posláním centra je prezentace a podpora tvorby současného umění, převážně performativních žánrů.

MELODIA CONFUSA – Bianca Trifan (Rumunsko) Tak jako člověk nepřestal hledat lék proti vypadávání vlasů, nepřestal ani s touhou po poznání. Filozofie relativismu a dekonstruktivismu jasně naznačuje, že není možné popsat realitu bez vztahu k jejímu prožívání, bez osobní zkušenosti. Pokaždé, když se snažíme pochopit událost, rekonstruujeme ji, nebo zůstáváme stát někde uprostřed.

TICHO V MASE – Katarína Vozárová (Slovensko) „Všechno, co se dočteme na internetu, je pravda.“ George Washington. Víte, co se odehrávalo v hlavě člověka, který psal článek na internet? Kdo je to? Věříte mu? Přehodnocujete? A co média? Mají moc změnit myšlení masy lidí? Informace se ukládají do naší mysli v tichosti. Nikdo neslyší proud myšlenek. Necítíme je. A co vy víte, možná vám jednou jediný článek úplně změní pohled na svět. Věříte, že tato inscenace je o tom, co jste si právě přečetli? Přece nevíte, co se odehrávalo v hlavě člověka, který psal tento text…

Koncert pro jednu ženu a mnoho jejich hlasů – pomocí naživo tvořených a postupně na sebe vrstvených vokálů vznikají spirálovitě se rozvíjející skladby. Vystoupení bez instrumentálního doprovodu – jediným nástrojem večera je lidský hlas.

Ridina Ahmedová se řadu let věnovala jazzu, vytvořila hudbu k několika divadelním představením. V listopadu 2003 uvedla premiéru sólového projektu Hlasokraj, za nějž získala ocenění Next wave 2004 v kategorii Objev roku. V roce 2006 vydala sólové album Hlasem. Vystupuje sama a poslední dobou také v duu s kontrabasistou Petrem Tichým v projektu HLASkontraBAS – jejich stejnojmenné CD bylo nominováno na cenu Anděl 2016.

Vůně a chutě Polska – odpoledne s ochutnávkou tradičních polských jídel, vaří Monika Sedláčková.

Není planeta jako planeta. Nejde ani o to, že na jedné jsou hory a druhá je úplně placatá. Že na jedné je spousta barev a jiná je zas černobílá. Záleží na tom, která je domovem. Záleží na přátelství a porozumění.

Interaktivní inscenace pro děti ve věku 4-10 let, která vznikla na základě výtvarných podnětů dětí z Polska, Česka, Slovenska a Maďarska.

Loutkové divadlo na motivy románu Franze Kafky.

Začíná rok trvající proces, v němž se průměrný úředníček musí utkat s neviditelným mocenským aparátem, s dusivou byrokracií, z níž pozná jen nejspodnější příčky, s přezíravostí okolí… To vše v něm vzbudí sice nejasný, ale nutkavý pocit vlastní viny. Kdo jej soudí a proč?