SPOLUPRACOVNÍCI

Osobní výpovědi a cenné informace pro vznik inscenace poskytli:

Viktor Fajnberg, jeden z osmi demonstrujících, kteří 25. srpna 1968 na Rudém náměstí protestovali proti sovětské okupaci Československa. Po zatčení strávil celkem pět let nuceně v psychiatrických léčebnách. V roce 1974 emigroval přes Izrael do Velké Británie, kde založil organizaci CAPA – Campaign Against Psychiatric Abuses for political purposes. Od roku 1978 žije ve Francii a nadále se veřejně angažuje na podporu lidských práv ve světě.

Pavel Litvinov, jedna z ústředních postav sovětského disentu 60. let, účastník demonstrace 25. srpna 1968 na Rudém náměstí. Po zatčení strávil 5 let ve vyhnanství na Sibiři, kde pracoval v dolech. Po propuštění v roce 1973 pod nátlakem KGB emigroval do USA, kde působil jako středoškolský učitel fyziky a matematiky. Dodnes aktivně vystupuje na ochranu práv vězňů a podporuje hnutí za lidská práva na celém světě.

Tatjana Bajevová, jedna z osmi účastnic demonstrace. Po zatčení ji na policejní stanici spoludemonstranti přesvedčili, aby vypověděla, že sa na místě demonstrace ocitla náhodou, což také udělala. Přesto jí vyhodili ze studií v Ústavu historie a archivnictví. Až do svého odchodu do emigrace byla aktivní v disidentském hnutí. Od pádu Sovětského svazu žije střídavě v Moskvě a v New Yorku.

Jaroslav Gorbaněvský, grafik, výtvarník a pedagog, starší syn Natálie Gorbaněvské. Od roku 1975, kdy se svou matkou a mladším bratrem emigrovali ze Sovětského Svazu, žije v Paříži.

Alexander Daniel, syn Larisy Bogorazové, účastnice demontrace a významného disidenta Julije Daniela. Díky tomu, že dětství a dospívání strávil v ohnisku disidentských aktivít se stal historikem. Dodneš žije v Moskve a spolupracuje s historickou a vzdělávací organizací Memorial, která sa zabývá obranou lidských práv.

Pavel Marčenko, syn Larisy Bogorazové, účastnice demontrace a významného sovětského disidenta, bojovníka za lidská práva a spisovatele Anatolije Marčenka, který zemřel na následky hladovky a špatného zacházení ve vězení v prosinci 1986. Pavlovi Marčenkovi bylo v té době 13 let.

Jurij Freidin – ruský psychiatr, aktivista a bojovník za lidská práva. Přítel Natálie Gorbaněvské a dalších disidentů.

Olga Prokhorova Ioffe, ruská disidentka, která byla jako studentka zatčena za přípravu a šíření letáků, protestujících proti oslavám 90. narozenin Stalina. Byla prohlášená za duševně chorou a dva roky strávila v psychiatrických léčebnách. Po propuštění emigrovala do Francie, kde žije dodnes.

Na přípravě inscenace se dále podíleli:

Adam Hradilek, historik, autor řady odborných publikací. Pracuje v Ústavu pro studium totalitních režimů. Napsal doslov k českému vydání knihy Natálie Gorbaněvské “Poledne” a byl editorem knihy “Za vaši a naši svobodu”.

Michaela Stoilová, překladatelka z ruštiny a angličtiny. Je spoluautorkou knihy “Za vaši a naši svobodu”. Přítelkyně Larisy Bogorazové.

Milan Dvořák, tlumočník a překladatel z ruštiny a angličtiny. Do češtiny přeložil knihu Natálie Gorbaněvské “Poledne”. Vedle toho je překladatelem děl Alexandra Solženicina, Borise Pasternaka, Michaila Bulgakova, či Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého.

Libor Dvořák, překladatel, novinář, redaktor a komentátor Českého rozhlasu, který se ve své práci zaměřuje na geografickou oblast Ruska a bývalého Sovětského svazu.

Jana Klusáková, rozhlasová a televizní moderátorka, novinářka a překladatelka. Jako těhotná propašovala knihu Poledne ze Sovětského svazu do Československa a potom do Německa, kde byla publikovaná.

Jana Pilátová, divadelní profesorka, dramaturgyně. Odbornice na na divadelní antropologii. Jako studentka sa zúčastnila stáže u J. Grotowského v Divadle Laboratorium v jeho najvýznamnejším období. Je profesorkou na DAMU v Praze.

Michal Šmíd, historik, Post Bellum, Ústav pro studium totalitních režimů

Jan Machonin, překladatel, básník a rusista. Pracoval jako koordinátor programu Českého centra v Moskvě.