O inscenaci

Autorský projekt Ivana Jurečky v režii Pavla Štourače, inspirovaný rozhovory s žijícími pamětníky, bývalými vězni koncentračního tábora Osvětim zpracovává téma lékařské i lidské etiky v mezní životní situaci. Vypovídá o genezi opojení mocí, o otázkách smysluplnosti či nesmyslnosti lidského utrpení, o lidské odvaze i zbabělosti. Snaží se odkrýt ďábelskou techniku postupného plíživého zla, jež se rozvíjí na živné půdě lidské lhostejnosti a alibismu.

…

Jeden herec, desítky, stovky a tisíce lidských životů. Věci, slova, těla, věty. Hromady věcí, hromady slov, hromady těl. Je jich tolik, že už čísla nevnímáme. Je jich tolik, že ztratily hodnotu. Ztratily smysl. Ano, jistě, zahubili jsme cit, abychom nezešíleli. Cit? Lidskost? Soucit? Jděte k šípku. Je potřeba přežít.

Zdroje a inspirace

V inscenaci jsou použity materiály z knihy Mengele – Anděl smrti, úplný životní příběh, autorů Geralda L. Posnera a Johna Wareho, divadelní hry Přelíčení Petera Weisse, knihy Ďáblova dílna Adolfa Burgera a filmu Šoa, francouzského režiséra Claude Lanzmanna.

Tvůrci inscenace děkují paní Erice Bezdíčkové, paní Martě Kottové a panu Adolfu Burgerovi za jejich osobní svědectví a cenné konzultace při přípravě inscenace.