Lidé v dobách mýtických kultur věřili, že se svět cyklicky rodí a umírá. S tím starým společně umírali, aby se mohli radostně zrodit noví a očištění. My ale stojíme někde uprostřed, mezi starým světem, který mizí a novým, který ještě nepřišel. V hodině mezi psem a vlkem, vyděšení a ustrašení, že ten nový se tentokrát nenarodí.

Zapomenutá nálevna, podnik, který by už neměl existovat, ale ještě stále tu je. Už by tu neměli být žádní hosté, protože tu není žádná obsluha, ale stále se sem někdo vrací. A my, jako voyeuři nahlížíme přes špinavá okna lokálu a jsme svědky podivných příběhů, situací, a zpovědí o nenaplněných snech a očekáváních.

Někteří vědci tvrdí, že čas neexistuje. Že není změřitelný, že je to jen lidský konstrukt, který člověku umožňuje vnímat svět a jeho existenci a nezbláznit se z nekonečna, které je mimo schopnosti jeho chápání. Jestli to někde platí, pak je to tady, v tomhle lokále. A nic na tom nemění zprávy o tom, že na oběžné dráze je x tun vesmírného odpadu z našich satelitů a raket, a všechno to smetí jednou spadne zpátky na zem; že tají ledovce i permafrost, oceány jsou plné plastů a vědci právě posunuli ručičku na hodinách možného zániku naší civilizace o dalších dvacet vteřin směrem ke dvanáctce. Zbývá nám sto sekund, ale je to v pohodě, protože čas neexistuje.

Inscenace BETWIXT and BETWEEN je divadelní metaforou o neexistujícím čase a tekutém světě, v níž si Continuo pohrává s nejnovějšími fyzikálními teoriemi a filosofickými a sociologickými thesemi. Zkoumá je skrze těla čtyř performerů a loutek v životní velikosti. Na pozadí událostí posledních měsíců, novinových a internetových zpráv, reportáží a analýz o současném světě a společnosti rozehrává metaforu o poločase rozpadu světa každého z nás.

Propojováním fyzického divadla a silné výtvarné stylizace tak Continuo v nové inscenaci pokračuje v rozvíjení specifického jazyka posledních let, hledající existenciální výpověď o člověku dnešní doby. Co když, i přesto, že čas neexistuje, se najednou zrychlí poločas rozpadu, a věci, vztahy a vše co tvoří náš svět, se nám začne rozpadat pod rukama? Je právě 11:58:20.

I přes závažnost témat, která inscenace zpracovává, není její vyznění nijak tíživé. V inscenaci nechybí humor, poetické obrazy a absurdní situace, a nakonec ani naděje, že to, co se z našeho světa ještě nerozpadlo, lze zachránit.