BLOG

5.3.2018 – POLEDNE – REPORTÁŽ

Za sebou máme velmi produktivní týden. Přibyly nám nové divadelní scény, ve kterých jsme se soustředili hlavně na práci s textem. Hledali jsme způsob, jak reagovat na mluvené slovo pohybem a komunikovat tělesným výrazem, takže text není primárním nositelem významu. Při výběru a psaní textů jsme hledali vhodný literární útvar. Vybrali jsme reportáž, která díky své jazykové specifičnosti a námi zvolenému obsahu bude v připravovaném představení hlavním narativním prvkem. Pokračovali jsme také v objevování vztahu mezi pohybem, slovem a hudbou, jejich vzájemným prolínáním, či naopak odmítáním, která přinášejí skrz tělesnost a pohyb jinou rovinu a postoj k tomu, co slyšíme. Také by vás mohlo zajímat, že se pod šikovnýma rukama naší scénografky Heleny Štouračové pomalu líhnou první masky a my se nemůžeme dočkat, kdy budou hotové a my jim konečně propůjčíme svá těla….

5 MAR 2018 – NOON – REPORTAGE

We have a very productive week behind us. New theater scenes have been added, in which we focused mainly on the text. We were looking for a way to respond to the spoken word by movement and communicating with body expression, so the text is not the primary bearer of meaning. When choosing and writing texts, we searched for a suitable literary form. We chose a reportage that due to its language specificity and our chosen content, will be a narrative element in the upcoming performance. We have also continued to discover the relationship between movement, word and music, their mutual intermingling/overlaping or on the contrary the rejecting that brings a different layer and attitude to what we hear through the body and movement. You may also be interested in the fact that under the skillful hands of our stage designer Helena Štouračová the first masks are slowly hatching and we can not wait for them to be done and we will finally give them our bodies …

26.2.2018 – POLEDNE – ČAS SE KRÁTÍ, ZKOUŠKY PRODLUŽUJÍ

Už jen pár týdnů nás dělí od premiéry našeho představení POLEDNE. Zkoušení v divadle přerušily pouze poslední čtyři rozhovory s přímými účastníky či svědky nejen srpnové demonstrace, ale i sovětského disentu těch let. Nejdřív jsme přes skype mluvili s ruským psychiatrem Jurijem Frejdinem. Díky němu jsme   na psychiatrické léčebny a jejich zneužívání mohli nahlédnout z odborného lékařského hlediska. Některé naše dohady potvrdil, s jinými nesouhlasil. Ochotně nám vyprávěl o účincích jednotlivých medikamentů i fungování celé sovětské jurisdikce. Zavzpomínal i na Natálii Gorbaněvskou a její hospitalizaci. Znovu jsme hovořili s Pavlem Litvinovem, účastníkem srpnové demonstrace. Tentokrát jsme se při rozhovoru zaměřili na podrobnosti a detaily, které nám chyběly k přesné rekonstrukci demonstrace na Rudém náměstí. Díky jeho vzpomínkám a přesným odpovědím jsme získali další inspiraci při hledání konkrétních scén k našemu představení. Konečně se nám podařilo mluvit s Tatiánou Bajevovou, která nám vyprávěla o své účasti na demonstraci i o jejím dalším osudu poté, kdy svou spoluúčast zapřela. Co jako dvacetiletá holka prožívala, jak to vnímá teď, a co pro ni bylo v životě nejdůležitější. Poslední rozhovor jsme vedli s Alexandrem Danielem, synem Larisy Bogorazovové a Julije Daniela. Vyprávěl nám o svých rodičích, o jejich životě ve vyhnanství a gulagu i o současné politické situaci v Rusku. Těšíme se, že i k Vám se skrz představení Poledne dostanou alespoň fragmenty z našich rozhovorů a neuvěřitelných setkání.

26 FEB 2018 – NOON – TIME IS GETTING SHORTER, REHEARSALS LONGER

There are only a few weeks between us and the premiere of our performance NOON. Only the last four interviews with direct participants or witnesses not only of the August demonstrations, but also of the Soviet dissent of those years, interrupted theater rehearsing. First we spoke with the Russian psychiatrist Yurij Freidin via skype. Thanks to him, we were able to look at the psychiatric hospitals and their abuse from an expert medical point of view. Some of our guesses have been confirmed, while he disagreed with others. He willingly told us about the effects of individual drugs and the functioning of the entire Soviet jurisdiction. He also recalled Natalia Gorbanevskaya and her hospitalization. We talked again to Pavel Litvinov, one of the participants in the August demonstration. This time the interview was focused on the particulars and the details that we lacked, for the exact reconstruction of the Red Square demonstration. Thanks to his memories and precise responses, we have gained additional inspiration to find specific scenes for our performance. Finally we managed to talk to Tatiana Baeva, who told us about her participation in the demonstration and her fate after she had denied her co-participation. What she had experienced as a twenty-year-old girl, how she perceive it now and what was most important to her life. The last interview was with Alexander Daniel, the son of Larisa Bogoraz and Yuli Daniel. He told us about his parents, about their lives in exile and gulag, and about the current political situation in Russia. We are looking forward, that at least part of our interviews and incredible encounters will get to you trough the performance NOON.

19.2.2018 – POLEDNE – „PSYCHUŠKY“

„Vězeň ztrácí schopnost číst, psát. Ztrácí jakýkoliv zájem o život. Nedokáže najít žádnou pohodlnou pozici vsedě, vleže či chození. Ztrácí chuť k jídlu, což je pravděpodobně výhodné za podmínek, ve kterých je jídlo, které dostává. Nemůže pořádně spát. Takže je to neustálé mučení. Jeho myšlenky jsou zmatené a cítí, že ztrácí sám sebe, svou osobnost.“  (V. Fajnberg; https://www.youtube.com/watch?v=cSTCULkKdRo; 21:51). Takto mluví Viktor Fajnberg o stavu politických vězňů v psychiatrických léčebnách v SSSR, kteří sem byli velmi často umisťováni na dobu neurčitou. Tito režimu nepohodlní „pacienti“ byli v těchto institucích „léčeni“ několika způsoby. Personál jim podával různá antipsychotika a sedativa. Haloperidol (způsoboval otok končetin, takže se po něm lidé pohybovali jako dřevěné loutky), aminazin ( způsoboval ospalost a stav otupění, při kterém člověk nechápal, co se s ním děje), sulfazin (používaný často jako trest, způsoboval vysoké horečky, slabost, bolest celého těla a účinkoval několik dní), triftazin, inzulín (takzvaná inzulínová šoková terapie) či chlorpromazin. Elektrošoková terapie či zavazování pacientů do mokrého prostěradla se zapletenými obinadly nebo plachtovinovými pruhy, které se při vysychání smršťovalo, končily díky obrovské bolesti ztrátou vědomí trestaného pacienta. Důsledky různých medikamentů na lidské tělo a kruté  praktiky  personálu v psychuškách budete mít možnost vidět v představení POLEDNE. Na rozdíl od politických vězňů však budete vědět, kdy to vše skončí a budete moci jít domů.

19 FEB 2018 – NOON – „PSYCHUSCHKI“

„The prisoner loses the capacity to read, to write, loses any interest in life. He can´t find any comfortable position in sitting, walking, laying. He is loosing the appetite, which is probably profitable, given the conditions of the food that he is receiving. But he can not sleep properly, so it is a constant torture. His thoughts are confused and he feels that he is loosing himself, loosing his personality“ (V. Fajnberg; https://www.youtube.com/watch?v=cSTCULkKdRo; 21:51). This is how Viktor Fajnberg talks about the state of political prisoners in psychiatric hospitals in the USSR, who were very often placed here for indefinite period. These inconvenient „patients“ for regime were treated in these institutions in several ways. Staff provided them with various antipsychotics and sedatives. Haloperidol (causing limbs‘ swelling, so people moved like wooden puppets), aminazine (causing drowsiness and dulling state, in which one did not understand what was going on), sulfazine (often used as a punishment, causing high fever, weakness, whole-body pain and lasting for few days), triftazin, insulin (so-called insulin shock therapy) or chlorpromazine … Electroshock therapy or binding of patients into wet sheets, with entangled bandages or canvas streaks that were shrinking while drying, ended up with a  loss of consciousness in the patient due to enormous pain. In the performance NOON you will be able to see the consequences on human body of various medications and the harsh practices of psychiatric hospital staff. Unlike political prisoners, however, you will know when it will end and you will be able to go home.

12.2.2018 – POLEDNE – PĚT TÝDNŮ DO PREMIÉRY

Jedním z témat našeho připravovaného představení je i násilí a jeho podoby. V těle a prostoru jsme zkoumali doteky a jejich impulzy, které stojí u zrodu fyzické a psychické převahy člověka nad člověkem či skupiny nad jednotlivcem. Hledali jsme na těle citlivá místa a způsoby, jak se skrz ně dostat na samotný práh naší bolesti. V dalších dnech jsme hledali fyzický kontakt, který nezpůsobuje bolest tělesnou ale psychickou, který rozdrtí lidskou důstojnost a přinese do života jedince ponížení a sebedestrukci. Pohybový materiál na téma bolest a ponížení každý z nás zpracoval do sérií impulzů, které se staly základem pro individuální i skupinové partitury. Po celý týden na Švestkovém Dvoře pod vedením Elii Morettiho pobývala a pracovala i skupina čtyř profesionálních hudebníků, kteří studovali skladby do představení POLEDNE. Od středy jsme pak pracovali všichni dohromady. Přes společné improvizace jsme hledali propojení mezi pohybem, hudbou a slovem. Zatímco v divadle probíhal dialog mezi hudební kompozicí a pohybovou partiturou performerů, režisér Pavel Štourač a dramaturg Marek Turošík se ponořili do dramaturgie představení a díky jejich podnětům a připomínkám získává tvůrčí proces konkrétní zaměření a směr. Stejně intenzivně pokračuje i příprava interaktivní instalace. Už jenom pět týdnů do premiéry!

12 FEB 2018 – NOON – 5 WEEKS TO THE FIRST NIGHT

One of the themes of our upcoming performance is violence and its different forms. We examined, both in body and space, the touches and their impulses, which are at the origin of the physical and psychic predominance of man over man or group over individual. We were looking for sensitive places of the body and for the ways how to get through the threshold of our pain. In the following days we sought physical contact that does not cause physical but mental pain, the one that crushes human dignity and brings humiliation and self-destruction into individual’s life. We have been working on movement material on the subject of pain and humiliation through a series of impulses that have become the basis for individual and group partitures. Throughout the week, under the guidance of Elia Moretti, a group of four professional musicians was working and studying the compositions for the performance POLEDNE. Starting from Wednesday we worked all together. Through common improvisations, we sought for the connection between movement, music and word. While the dialogue between the musical composition and the movemente partiture of the performers took place in theatre hall, the director Pavel Štourač and the dramaturg Marek Turošík took part in the performance‘s dramaturgy. Thanks to their comments and suggestions the creative process acquires a specific focus and direction. Regarding the preparation of the interactive installation, the work is not far behind. Just five weeks to the premiere!

5.2.2018 – POLEDNE – ZAS O KOUSEK DÁL

Celý leden se přípravy inscenace zaměřily na hledání dramaturgické a konceptuální roviny. Trápili jsme své mozkové závity, jak se jen dalo a snažili se propojit všechna témata, která nás oslovila a z našeho pohledu jsou pro inscenaci POLEDNE nepostradatelná. Každý z nás několikrát skládal a psal příběh představení a pokoušel se v něm zachytit klíčové situace a jednání všech postav. Kladli jsme si otázky, kolik jich má být a hlavně, kdo to je. Skrz čí osud budeme představení vyprávět. Hledali jsme archetypální podobu událostí roku 1968 v mýtech, bájích i pohádkách. Objevili jsme několik temných a děsivých slovanských příběhů. Samozřejmě nechceme zapomínat na humor, který v těžkých časech vytváří zcela specifický pohled na dění a události ve společnosti. Nevěřili jsme, kolik vtipných situací lze nalézt mezi řádky v literatuře faktu a historických dokumentech (např. životopise L. I. Brežněva). A konečně, vyzbrojeni informacemi, konkrétními osudy lidí a motivováni naší touhou hledat v prostoru a těle, jsme se koncem týdne dostali na divadelní sál a začali zkoušet…

5 FEB 2018 – NOON – AGAIN A LITTLE FURTHER

Throughout January, preparations for the performance was focused on the search of dramaturgical concept of the piece. We tormented our brain threads hardly and we tried to connect all the topics that touched us and which are indispensable for the NOON performance. Each of us composed and wrote the story of the performance several times and attempted to capture the key situations and actions of all the characters. We asked ourselves how many characters there will be, and who they are. Through whose fate we will narrate the story of performance? We were looking for the similarities of 1968 events with archetyps in myths, and fairy tales. We have discovered some dark and frightening Slavic stories. Of course, we do not want to forget about the humor that create a specific view on events in the hard times. We could not believe how many funny situations could be found between the lines in the historical literature and documents (e.g the biography of L. I. Brezhnev). Finally, armed with information, concrete destinies of characters and our desire to seek out in the space and body, we arrived at the end of the week to the theater hall and we started to rehears…

29.1.2018 – POLEDNE – PAMÁTNÍK VOJNA

Minulý týden jsme navštívili muzeum Vojna, které je věnováno obětem komunismu a dějinám uranového hornictví. Tento autenticky dochovaný pracovní tábor sloužil v období 1951 – 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického režimu. Ve střední Evropě je tento dochovaný vězeňský areál svého druhu ojedinělý. Měli jsme možnost nahlédnout do baráku, kde byli vězni umístěni, dále do izolovaných cel či malé nemocnice, ve které nám strohé vybavení ordinace a minimální počet lůžek přináší svědectví o křehkosti života v lágru. Venku bylo tepleji než uvnitř, protože v budovách pro vězně se nikdy netopilo. Rozhlíželi jsme se kolem. Atmosféra prázdna a sklíčenosti se vznášela kolem. Znovu jsme si uvědomili, jak vzácné jsou dary svobodně myslet, mluvit a žít. Tato cesta nám přinesla nejen další postřehy a vjemy, které nám pomohou při výběru hlavních témat a podoby celého představení POLEDNE, ale i nutnost neustále připomínat osudy těch, kteří si svobody a pravdy vážili nadevše.

29 JAN 2018 – NOON – MONUMENT VOJNA

Last week we visited the Vojna Museum, which is dedicated to the victims of communism and the history of uranium mining. This authentically preserved work camp served as a prison facility for political opponents of the communist regime in the period 1951-1961. In Central Europe, this preserved prison area of ​​its kind is unique. We had a chance to see the barracks where the prisoners were placed, the isolated cells or the small hospital where the austerity of the surgery and the minimum number of beds gave us testimony of the fragility of the camp life. Outside it was warmer than inside, because the buildings for the prisoners were never heated. We looked around. The atmosphere of emptyness and gloom floated around. Again and again, we realized how precious gifts are to think, talk and live freely. This journey has brought us not only other insights and sensations that will help us in choosing the main themes and forms of the whole performance NOON, but also the necessity to constantly remind us of the fates of those who respect the freedoms and truths above all.

22.1.2018 – POLEDNE – TAK TROCHU JINÝ BLOG

Dnešní blog má, vzhledem k nepřehlédnutelné podobnosti týden staré události s těmi, které se odehrály před padesáti lety, trochu jinou podobu než obvykle. Místo zpráv o přípravě inscenace Poledne Vám přinášíme dopis, který jsme poslali Daniele Drtinové z DVTV:

Vážená paní Drtinová,

v minulém týdnu jsem zaznamenala Vaši reportáž, ve které popisujete okolnosti nevpuštění na brífink Miloše Zemana po prvním kole prezidentských voleb, přestože jste měla akreditaci. Jako důvod, proč Vás ochranka do sálu nevpustila, zazněl argument, že kapacita sálu, ve které se mělo setkání s novináři uskutečnit je naplněna. A právě tato slova a jednání ochranky způsobily mně a mým kolegům z Divadla Continuo návrat o padesát let zpět. Do října roku 1968, kdy v Moskvě probíhal soudní proces ve věci demonstrace na Rudém náměstí, která proběhla 25.srpna téhož roku. Toho dne osm sovětských občanů protestovalo proti vstupu vojsk států Varšavské smlouvy do Československa. Jednou z nich byla i Natalia Gorbaněvská, která  průběh celé protestní akce, následného zadržení a soudního procesu podrobně popsala ve své knize Poledne. Mimo jiné v ní zaznamenala i skutečnost, jak nemožné bylo pro příbuzné a přátele obžalovaných se na „veřejné“ líčení dostat např.….Do soudní síně bylo hlavním vchodem vpuštěno asi patnáct příbuzných, načež bylo všem přítomným oznámeno, že soudní síň je přeplněna……(str.197). Už několik měsíců členové Divadla Continuo připravují inscenaci Poledne, která vychází nejen ze stejnojmenné knihy, ale i rozsáhlého výzkumu historických dokumentů, rozhovorů s odborníky, ale hlavně žijícími účastníky demonstrace, jejich dětmi a se členy tehdejšího sovětského disentu. Díky setkáním s lidmi, kteří zažili a hlavně na vlastní kůži pocítili praktiky KGB a bezbřehou moc tehdejších vládních úředníků, vnímáme Vaši reportáž jako naléhavé varování nám všem a doufáme, že voliči v druhém kole prezidentských voleb jeho naléhavost vyslyší.

Za členy Divadla Continuo Vám i všem Vašim spolupracovníkům z DVTV děkuji za postřehy a otázky, které za nás, občany České republiky kladete.

Srdečně zdraví

Kateřina Šobáňová, Divadlo Continuo

22 JAN 2018 – NOON – A LITTLE BIT DIFFERENT BLOG

Today’s blog is little different than usual, due to the remarkable resemblance of last week events with those that took place fifty years ago. Instead of reporting on the preparation of the Poledne production, we bring you a letter that we sent to Daniela Drtinova from DVTV:

Dear Mrs Drtinová,

last week I noticed your report, in which you describe how the security guard refused to let you go to Milos Zeman’s briefing after the first round of presidential elections, even if you had accreditation. As argument why you can not attend the event, they said that the capacity of the meeting room with the journalists was fulfilled. These words and actions of security guard made me and my colleagues from Continuo Theater come back to fifty years ago. To October 1968, when a lawsuit was held in Moscow on the matter of demonstration in Red Square on August 25th of the same year. On that day, eight Soviet citizens protested against the entry of Warsaw Pact troops into Czechoslovakia. One of them was Natalia Gorbanevska, who thoroughly described the course of the protest event, their detention and the trial, in her book Noon. Among other things, she highlighted several times there the fact, that it was impossible for the relatives and friends of the accused to get to the „public“ trial. „About fifteen relatives were admitted to the courtroom, and all the attendees were informed that the courtroom was overcrowded.“ (p.197). For several months members of Continuo Theater have been preparing the performance NOON, which is based not only on the book itself, but also on an extensive research on historical documents, interviews with experts, and mainly with living participants of demonstration, their children and members of soviet dissent in that time. By meeting people who have experienced, mostly on their own skin, the KGB practices and the power of the government officials in that time, we perceive your report as an urgent warning to all of us, and we hope that voters in the second round of presidential elections will hear this urgency.

As a member of Continuo Theater, I would like to thank you and all your DVTV collaborators for asking questions by us, citizens of Czech Republic.

Best wishes

Kateřina Šobáňová, Continuo Theatre

15.1.2018 – POLEDNE – DALŠÍ TÝDEN

Další týden je za námi. Jak jsme ho strávili? Někteří z nás – ponořeni do textů z dokumentů, knih, nahrávek a poezie. Jiný tým lidí sestavoval návrh interaktivní instalace, která bude nedílnou součástí připravované inscenace POLEDNE a  nabídne divákům další vhled do dramatických okamžiků roku 1968. Jako malou ochutnávku z našeho výzkumu vám představujeme jednu z básní Vadima Deloneho, v překladu Milana Dvořáka. A dál v sychravých zimních večerech pokračujeme v čtení básní N. Gorbaněvské, A. Achmatovové, M. Cvetajevové, B. Okudžavy, V. Vysockého, A. Ginzburga, J. Galanskova či děl A. Siňavského a J. Daniela (kteří byli v roce 1966 odsouzeni za publikování v zahraničí). A mohli bychom jmenovat mnoho dalších autorů, kteří ve svých textech zachytili temnotu tehdejší reality i sílu naděje a jejichž texty se objeví v připravované inscenaci Poledne.

15 JAN 2018 – NOON – ANOTHER WEEK

Another week is behind us. How did we spend it? Some of us – immersed in texts from documents, books, recordings and poetry. Another team compiled an interactive installation proposal that will be an integral part of the upcoming production of NOON and which will offer to viewers another insight into the dramatic moments of 1968. As a little tasting of our research, we present one of the poems by Vadim Delone (only in Czech) translated by Milan Dvořák. And during late bleak evenings we keep reading the poems of N. Gorbanevskaya, A. Akhmatova, M. Tsvetaeva, B. Okudzhava, V. Vysotsky, A. Ginzburg , Y. Galanskov, and works by A. Sinyavsky and J. Daniel (who were convicted in 1966 for publishing abroad). The texts of mentioned ones as well as many other authors who captured in their work the darkness of the reality and the power of hope will apear in the upcoming NOON production.

Vadim Delone

Vše jinak chtěl ten nahoře,

než jsem se setkání zas dožil.

Život je jak blok v táboře,

jenž různé svinstvo vdechne do žil.

Setkání jako zářný sen  

Bůh do mě na kavalci vkládal.  

Z javoru lístek viděl jsem,

jak zadarmo mi k nohám padá.

Mám marnou práci doposud –

jen vršit verše, řadit řádky.

Není proč žehrat na osud.

Vše slíbí, nic však nedá zpátky.

Těžko mi hříchy promine  

Bůh, jemuž patří nad vším vláda.  

Já ale od něj milost žádal

ne pro sebe, jen pro jiné…

(Paříž, 1982)

8.1.2018 – POLEDNE – POKRAČUJEME V NOVÉM ROCE

Po krátké vánoční pauze se odpočati, s novou energií a hlavně očekáváním vracíme zpět k práci na připravované inscenaci POLEDNE. Shromažďujeme a vybíráme z dosavadního výzkumu konkrétní materiály (básně, novinové články, fragmenty rozhovorů s pamětníky, písně….), který nám bude inspirací pří hledání inscenační podoby představení POLEDNE. Ještě než začaly svátky, stihli jsme přes skype mluvit s Pavlem Litvinovem, který nyní žije v Americe a byl v roce 1968 přímým účastníkem srpnové demonstrace na Rudém náměstí. A také s Pavlem Marčenkem, synem Anatolije Marčenka (spisovatel a ochránce lidských práv v SSSR) a Larisy Bogorazové, která rovněž patřila mezi „osm statečných“. Na doporučení Jaroslava, syna Natálie Gorbaněvské máme v plánu během ledna ještě mluvit s ruským psychiatrem Jurijem Frejdinem, který se zabýval zneužíváním psychiatrie v SSSR. Velké poděkování posíláme panu Milanu Dvořákovi, který pro nás z ruského originálu přeložil několik básní Vadima Deloneho.

8 JAN 2018 – NOON – NEW YEAR ´S FOLLOW UP

After a short Christmas break, with new energy and expectation, we go back to work on the upcoming performance NOON. We are collecting and choosing specific material (poems, newspaper articles, fragments of interviews with witnesses, songs …) from our research, which can be inspirative for us to find the stage form of NOON performance. Before the holidays began, we had the opportunity to speak (through Skype) to Pavel Litvinov, who now lives in USA, and was a direct participant in the demonstration at Red Square in August 1968. And also with Pavel Marchenko, the son of Anatoly Marchenko (writer and defender of human rights in the USSR) and Larisa Bogoraz who also belonged among the „eight brave“. Following the recommendation of Yaroslav, son of Natalia Gorbanevskaya we plan to contact the Russian psychiatrist Yuriy Frejdin during January, who dealt with the abuse of psychiatry in the USSR. We are very grateful to Mr. Milan Dvořák, who has translated several poems of Vadim Delone from the Russian original.

19.12.2017 – POLEDNE – WORK IN PROGRESS

V sobotu 16.12.2017 se v Malovicích na Švestkovém Dvoře odehrála jedinečná událost. Návštěvníci se stali součástí divadelního happeningu, který začal před „soudní síní“, do které jim byl odepřen přístup. Podařilo se jim však prolomit mocenskou zvůli a dostat se přes zátarasy do divadelního sálu. Zde mohli zhlédnout fragmenty z našeho dosavadního výzkumu a zároveň ochutnat divadelní poetiku připravované inscenace POLEDNE . Svou návštěvou nás také poctili Adam Hradilek (Ústav pro studium totalitních režimů) a Míša Stoilová (rusistka), kteří při následující debatě s diváky představili téma srpnové demonstrace a jejich účastníků z pohledu historických fakt. Nedílnou součástí inscenace POLEDNE bude hudební doprovod. Několik skladeb v podání tří mladých muzikantů bylo představeno veřejnosti již tento večer. V pauze mezi skladbami představil Pavel Štourač plán sezony Divadla Continuo a Švestkového Dvora na rok 2018. No a pak už probíhala volná zábava v mírně ruském duchu, během které jako bonus začalo tichounce sněžit. A tak se Malovice ponořily do bílého ticha, vše se tématicky uzavřelo. No a my se můžeme připravovat na leden, na pokračování tvůrčího procesu našeho POLEDNE.

19 DEC 2017 – NOON – WORK IN PROGRESS

On Saturday, December 16, 2017, a unique event took place in Malovice, Plum Yard. Visitors became part of a theater happening that began in front of a „courtroom“ to which they were denied to access. Finally they managed to break the power of despotism and get through the barriers to the theater hall. Here they could see some fragments from our research and at the same time taste the theatrical poetics of the forthcoming performance NOON. We were also honored by the visit of Adam Hradilek (Institute for the Study of Totalitarian Regimes) and Míša Stoilová (Russian), who presented the subject of the August demonstration and its participants from an historical perspective. An inherent part of the production of NOON will be the musical accompaniment. Several compositions played by three young musicians have been introduced to the audience through the evening. In the pause between the compositions, Pavel Štourač introduced the plan of Continuo Theater and Plum Yard for the year 2018. Well, then there was free entertainment in a slightly Russian spirit, during which, as a bonus of the evening, quitely started to snow. And as Malovice immersed in white silence, we could say that everything closed thematically. Well and we can prepare for January to continue the creative process of our NOON.

12.12.2017 – EXPEDICE PAŘÍŽ

Koncem listopadu se nám povedlo uskutečnit výlet do Paříže. Eiffelovku jsme však neviděli (…no dobrá, tak trochu z dálky jo…), protože cílem naší cesty bylo něco mnohem zajímavějšího. Podařilo se nám totiž domluvit si setkání hned s několika osobnostmi, které jsou důležité pro náš výzkum k představení POLEDNE. Prvním člověkem, se kterým jsme mluvili, byla paní Olga Prokhorova Ioffe, která byla v roce 1969 umístěna do psychiatrické léčebny v Kazani s diagnózou „mdlá schizofrenie“ (tehdy tak běžnou chorobou politických vězňů v SSSR). Zde se během své „léčby“ na krátkou chvíli setkala i s Natálii Gorbaněvskou. Paní Olga s rodinou později emigrovala do Francie, kde žije doposud. Další člověk, který nám poskytl  rozhovor, byl syn Natalie Gorbaněvské, pan Jaroslav Gorbaněvský. V době demonstrace měl 7 let, a na rozdíl od svého bratra (kterému byli 3 měsíce) na Rudém náměstí 25.8.1968 nebyl. Vyprávěl nám o svých vzpomínkách na matku. Na dobu před jejím uvězněním i po něm, kdy ji navštěvoval ve vězení i na psychiatrii. Mluvil o tom, jaká vlastně v jeho očích byla, a čím mu v srdci zůstala. Setkali jsme se v jeho výtvarném ateliéru, kde nám ukázal své práce zachycující Prahu a také grafiky výjevů z návštěvy matky ve vězení či  demonstrace „osmi statečných“ na Rudém náměstí. Viktora Fajnberga, žijícího účastníka srpnové demonstrace, jsme měli možnost potkat hned nadvakrát. Pokaždé nás srdečně pozval do svého bytu a přivítal jako staré přátele. Hned jsme si připíjeli „za vašu i našu svobodu“, a pak povídal skoro bez přestání. Vyprávěl o průběhu demonstrace, o pobytu ve vězení i psychiatrické léčebně, o své emigraci, o boji za lidská práva a organizaci CAPA (Kampaň proti psychiatrickému zneužívání pro politické účely) a o mnoha dalších událostech ve svém životě disidenta. Kdybychom nemuseli odjet, sedíme tam ještě teď. Ta energie, která z něho sršela, naplňovala celou místnost. A člověk měl pocit, že je toho tolik, co nám chce ještě říct, a přestože jsme se topili v informacích, stále jsme tomu muži chtěli naslouchat. Sice neradi, ale museli jsme spěchat třetí noc kvůli divadelním povinnostem z Paříže zpět do Malovic. A tak jsme celou expedici stihli za 60 hodin! Přesto nám tato setkání přinesla inspiraci a obohacení nejen pro tvorbu inscenace, ale i pro život. S prvními výsledky našeho dosavadního výzkumu se můžete setkat již tuto sobotu 16.12.2017 v 19.00 v Malovicích na Švestkovém Dvoře. Kde se uskuteční work-in-progress představení POLEDNE. Těšíme se na setkání s Vámi.

12 DEC 2017 – EXPEDITION PARIS

At the end of November we were able to make a trip to Paris. Nevertheless we did not see the Eiffel Tower (… well, a bit from afar …), because the goal of our trip was something more interesting. We managed to arrange meetings with several personalities that are important to our research for the performance NOON. The first person we spoke with was Mrs. Olga Prokhorova Ioffe, who was placed in a psychiatric hospital in Kazan with the diagnosis of „faint schizophrenia“ (the so-common disease of political prisoners in the USSR that time) in 1969. There, during her „treatment“ she met Natalya Gorbanevskaya for a short period. Mrs. Olga and her family later emigrated to France, where she has been living until now. Another person who gave us interview was the son of Natalya Gorbanevskaya, Mr. Yaroslav Gorbanevsky. At the time of the demonstration he was 7 years old, and unlike his brother (who was 3 months old) he was not on the Red Square August 25, 1968. He told us about his memories of his mother, about the time before and after her imprisonment, when she was in prison and in psychiatry. He talked about how she appeared at his eyes, and what remained in his heart about her. We met at his art studio where he showed us his work capturing Prague, as well as graphics of the image of visit of his mother in prison or the „eight brave“ demonstrations on Red Square. We had the opportunity to meet Viktor Fajnberg twice, he was a living participant of the August demonstration. He always warmly invited us to his apartment and welcomed us as old friends. We immediately made a toast „for your and our freedom“, and then he was talking almost without interruption. He spoke abou the demonstration, the time in prison and the psychiatric hospital, his emigration, about the fight for human rights and the CAPA (Campaign Against Psychiatric Abuse for Political Purposes), and many other events in his dissident life. If we did not have to leave, we’d still sitting there now. The energy that was flowing from him filled the room completely. Although we were drowning in the informations, once we felt there was so much he wanted to tell us, still we’ve been there listening to him. Unfortunately the third night we had to rush due to theater duties from Paris back to Malovice. We got the whole expedition in 60 hours! Nevertheless, these meetings brought inspiration and enrichment, not only for the performance, but also for our life. So far, the first results of our research will be shared this Saturday, December 16, 2017 at 7 pm in Plum Yard, Malovice. Where you can see the work-in-progress of NOON. We look forward to seeing you.

8.12.2017

Zajímá Vás, jak probíhají přípravy nového projektu Divadla Continuo Poledne? Rozhodli jsme se pootevřít dveře naší zkušebny a nechat Vás nahlédnout do procesu přípravy inscenace, která je inspirována stejnojmennou knihou Natálie Gorbaněvské – POLEDNE (vřele doporučujeme si přečíst). Co se stalo v poledne 25.8.1968 na Rudém náměstí v Moskvě? Anebo spíše co se stalo před tím a co potom? Jak rychle se z lidí se svobodným názorem můžou stát političtí vězni? Celý tým Divadla Continuo pracuje na výzkumu okolností pětiminutové demonstrace z 25. srpna roku 1968. Měli jsme možnost se setkat se sovětskými disidenty 60. a 70. let, kteří prošli mnohaletým vězněním v sovětských psychiatrických léčebnách a dalšími lidmi, kteří se dostali do konfliktu se sovětským režimem. Rádi bychom se podělili o zážitky z těchto setkání, a také Vám tímto způsobem přiblížili, jak pokračujeme v přípravách nového představení. Pokud Vás to zajímá, sledujte naše další příspěvky na tomto blogu, které budeme pravidelně přidávat.

8 DEC 2017

Are you wondering how are the preparations for the new performance of the Continuo Theater going? We decided to open the door of our rehearsal room and let you take a look at the process of the upcoming project, which is inspired by the book of the same name written by Natalya Gorbanevskaya – NOON (we strongly recommend to read it). What happened August 25, 1968 on Red Square in Moscow? Or more – what happened before and what then? How quickly do people with free opinion become political prisoners? The entire team of the Continuo Theater is working on exploring the circumstances of the five-minute demonstration of August 25, 1968. We had the opportunity to meet the Soviet dissidents of the 60s and 70s who had been in prison for many years in Soviet psychiatric hospitals and people who came into conflict with the Soviet regime. We would like to share the experiences of these meetings and also bring you closer to how we continue to prepare for a new performance. If you are interested, watch our next posts on this blog, which we will regularly add.